35.den 17.4.2020 A zase to stálo za to ♥️

20km
Somewhere in the mountains

Budíček 4,30. Všechno mokré, stan i spacák. Balím to tak. Musím vyjít co nejdříve. Sníh bude déle pevný.
Vyrážím 5,30. Po domluvě budím při odchodu Skittles.
Východ slunce mě potká po cestě.

První část jdu 2,5 hodiny. Sníh se propadá, jsme nízko. Čím postupuji do vyšších pater, tím se situace se sněhem zlepšuje. Ale stoupání mi dává zabrat. S tou velkou těžkou věcí i nadmořskou výškou. Pouhých 6 km a převýšení 800 m a já jsem hotová. No a moje zimní výbava už taky není, co bývala. Hole mi moc nepomáhají, většinou se proboří hlouběji, než já 😂.
Tady jsou obě. Zimní talíř je jen na jedné a nápadně vysoko. 🤪👈

dav

Zakazuji si myslet na možnost, kterou jsem měla. Jít po cestě. 😫
Prostě to vysupím a hotovo. O tom to pro mě tady je. Překonávat se, svou lenost, obavy… Mám na to celý den.

U topu mě dožene Skittles.
Výhled z 2860 m n.m. byl úchvatný. Znovu, po tisícáté, se přesvědčím, že ta dřina stojí za to.

Skittles natáčí videa, tak se na trailu držím před ním. Jsem ráda, že nezdržuji, je na mě rychlý. Máme namyšlený kemp po 16 km. Ale nahoře se jde obstojně, nesvítí slunce a tím sníh celkem drží. Jdeme rychleji, než jsme očekávali. Už po cestě se rozhodnu, že dojdu až na parkoviště do 2000. Bude se kazit počasí, ať jsem na sněhu co nejdál.

Dnes nefotím, foťák je schovaný v batohu. Kvůli pádům, propadům a pohodlí. Jednou jsem spadla tak, že jsem se na tom kluzkém povrchu s bahohem neuměla postavit. Jako plejtvák obrovský jsem se rochnila asi 10 minut, než se mi to povedlo. Ještě, že mě nikdo neviděl. 😂

Do kempu jsme dorazili ve 12. Na Skittles tam čekali trailoví parťáci – Snacks z Aljašky a Sonic z Německa. Vaříme vodu ze sněhu. Jsme vysušení. Potřebujeme se napít. Očekávána voda k doplnění byla pod sněhem, další bude opět za dlouho. Až další den.

Dolů jdeme nakonec všichni. Opět spíme na parkovišti.

Zítra poslední sněhový úsek. Asi 5 km.

Jsem ráda, že jsem to zvládla. Tento díl byl pro mě namáhavý nejen po fyzické, ale také po psychické stránce. Důležitá zkušenost.

Když píšu dnešní den do poznámek (večer, ve spacáku), dorazí Wolf s Cavemanem. Promočení a zmrzlí, potkal je taky sníh, přesně na té cestě, která měla být suchá. Jsou utahaní.

Pa

4 Odpovědi na “35.den 17.4.2020 A zase to stálo za to ♥️”

  1. Pomalu Tě nestačím sledovat Táňo. Pár konzultací, telekonferencí a jednání a Ty jsi již o 100 km dále…
    Držím pěsti!

Napsat komentář: Alena Gebauerová Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *