146.den 6.8.2020 Docela dost vody

51km
Somewhere in the mountains

5.30 start, konec po šesté
Hned ráno startuji promáčený den. Jdu si odskočit, za tmy, a sjedu do potoka. 😂
Promáčený ne pomočený, jen kdyby náhodou 🙊.

Bavím se focenim

Cestou na ranní kopec mě zdrží pár hrstiček borůvek. Bylo toho tak akorát. Těžko odolávám, taky bych tam mohla být doteď. 🙊

O půl deváté začne jemně pršet. Neumím si vybavit, kdy naposled. Nepočítám-li bouřku v Shelter Cove… Bude to dlouho. Zprvu je to fajn. Dobrý vzduch a borůvky jsou ještě lákavější.

Drahokamy 🙈

Mám tlapu jako slon, ta houba je fakt velká.

Kolem poledne už je mi pořádná zima. Je osm stupňů a jsem úplně promáčená. Borůvek je plno, ale mě nezajímají. I když cítím hlad.
Naposledy jsem jedla ještě bez deště. Spořádala jsem celou kapsu snackbars.

Najdu mobil. Má obal v designu dřeva. Vypadá jako odpadlá kůra. Už tam mohl ležet dlouho. Poslední lidi v protisměru jsem potkala před třemi hodinami. Beru ho sebou. Třeba se někdo bude vracet. A nebo něco vymyslím.

Ve čtyři odpoledne přestane pršet, vytahuji z batohu nějaké snacks a jdu dále. Stát nemůžu, je mi zima. Tělo je po těch vedrech zhýčkané. Nějak se s tou změnou neumí vypořádat 🤪👈. Spěchám do spacáku. Jeste 2 hodiny to musím zvládnout.

Trail vede územím, kde je vstup pouze na vlastní nebezpečí. Možnost pádu skály, stromů, ujetí svahu. Donutím se vytáhnout foťák, ale fakt se mi nechce 😂.

A už stavím stan.

Večer prosvítá mezi stromy sluníčko, ale to já už jsem ve spacáku. Uvědomuji ji, že jsem za celý den vypila půl deci vody. To není dobré, asi… 😁. Nějak té vody bylo moc kolem mě.

Poslední noc v oregonském lese. 😊
Tak dobrou lesní, přátelé
Jsem KO. Bez pauzy těch 50 na ně bylo moc. Usnu v osm.

Pozn. Pro mě
*Kotník