127.den 18.7.2020 Oregone vítej

40km
Somewhere in the mountains

Asi po 4 ranních kilometrech ke mě pospíchá člověk.
Prý, jestli jsem Xena z České republiky. Včera tudy procházeli Maps a Doolittle 😉.
Je to milý člověk, má příjemný, nevtíravý přístup. Ptá se, jetli chci do Oregonu už teď, nebo jestli si dám něco k jídlu a pití. 🤗
Běžel za mnou přes celou louku.

A jako každý den několikrát, musím se rozhodnout. Kdyby to bylo rozhodování mezi dobrým a dobrým o trošku méně, tak je to jednoduché. Jenže já se rozhoduji se mezi moc dobrým a moc dobrým. A to je moc těžké. 🙉
Buď poznám další lidi kolem stezky a tím přijdu o čas potřebný pro zdolání 50km a chycení Maps a Dolittle, nebo půjdu dále hned a ještě jednou Maps uvidím.

Jsou to dobré zkušenosti. Učí mě prožívat samotnou cestu. Ne jen ty kilometry furt.

A jdu na jídlo. Skvělá parta tam sedí.
Dostanu hotdogy. Tři 😂, sýr a mandarinku, taky Pepsi. Víc už odmítám, jsem najezená až až…

Chápete to? Prostě tam jsou, a když jde kolem pct hiker, nabídnou mu židli a občerstvení.
Byl to příjemný čas, tam s nimi.

Tolik milých lidí na jedné hromadě. Povídání a velká trpělivost s mou angličtinou.
Zmíním se, že jsem smazala spoustu předsudků, se kterými jsem do Ameriky přijela. Mladý muž reaguje, že je jednoduché vytvořit si předsudek o Američanech, když mají za prezidenta toho pána. Ten jim moc dobré jméno nedělá 🙏. Tak si myslím, jak to tak poslouchám, že to ti američtí volitelé tentokrát po….. pokazili.

Ti lidé se starají o kabinu, lesní boudu.

Obvykle připravují hikerům jídlo v ní, ale kvůli koronaviru nemohou.
Milé rozloučení s Kalifornií ❤️.

Foto
Chybí tři muži, mrzí mě to. Odešli dříve.
A taky jsem se nezeptala na jména. Fotka se tímto stává anonymní. Ale věřte, je plná láskavosti těch lidí na ní.
Funny foto. Příkladné rozestupy. Ani desinfekce nechybí. 🙈

Podpis v cabin

Border California/Oregon ❤️

Opouštím Kalifornii.
Tak neuvěřitelně dlouhou zemi. 4. měsíce jí procházím. A teď je za mnou. Tak moc se těším do Oregonu, přesto vím, že mi Kalifornie bude chybět. Krása rozsypaná od jihu k severu. Někdo jí měl plnou náruč a roztrousil ji právě tady. Tolik rozmanitosti v jedné zemi, místo s názvem Kalifornie.
Zemi s nádhernými horami na severu. Zemi, kde se mi tajil dech, kdykoliv jsem vystoupala na kopec a dívala se do údolí a na hory v dáli. Vždycky to trápení nahoru stálo za to. A pro vnímání té krásy, pro samotný prožitek, bylo důležité, pro mne ano. Severní Kalifornie mi vyrazila dech.
Sierra Nevada, skalnaté hory, passy a sníh a řeky. Pro mě tolik nového. Zkušenost velká jako dům.
A jih. Poušť a květiny a mnoho pohoří ke zdolávání. První zážitky a začátek té neuvěřitelně dlouhé cesty.
Opouštím tuto zemi obohacená. Tak moc. O zkušenosti, o nová setkání. Hikers i všichni ti lidé kolem stezky. Tolik dobrého. S některými jsem se setkala jen na malou chvíli a přesto v mé paměti, v srdci, zůstanou nadlouho. Mám ráda lidi a oni to ví.
Děkuji všem hikers na stezce, že to nevzdali.
Děkuji všem lidem kolem stezky, že to s námi nevzdali.
Děkuji rodině a přátelům za podporu.

Děkuji, že jsem tady mohla být!
Kaliforňané, máte krásnou zemi!

V pozdním odpoledni se pohybuji v místě oblíbeném pro procházky. Je tu nádherný výhled na Shastu. Jak jinak 🤪👈. Ta holka mě prostě miluje, tak jde se mnou.
Je tu tolik lidí, že mám potíž si odskočit 🙈.

Opět jsem jako PCT hiker zřetelně rozeznatelná. Někteří se zastavují. Ptají se. Vítají mě v jejich zemi. Vítej a užij si to u nás! To je tak moc milé. A taky samozřejmě obdiv…vrátím se pyšná, sorry. 😉

Vidíme požár v Kalifornii

Dobrou