12.den 25.3.2020 Vichřice

30km
Somewhere in the mountains

Dopoledne proběhlo krásně.
Sluničko, 10-15 stupňů.
Dám si malou zacházku do Paradise Valley Cafe na hamburger. Vybrala jsem si tradiční Ameriku a byl výborný.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Majitel se chlubil 🤭, že čepuje české pivo. Nějaký Rebel. No já jsem Rebel taky, protože toto pivo 🍺 prostě neznám 🙄.

Také je rozezlen celou situací kolem trailu. Moc všem hikerům fandí. Taky bylo příjemné, že mě nechal sedět uvnitř.

Cestou jsem narazila na krásný přírodní útvar. Fotka asi ten pohled nezprostředkuje autenticky, ale zkouším.
Útvar se jmenuje Cliff.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dále pak procházím krásnými skalními útvary. Romantika, foceníčko. Zdržování!
Než jsem si uvědomila, že bych mohla fotit, už jich bylo rozeseto jen pomálu. Tak alespoň něco, že. 🤭

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vystoupala jsem do 2200 m.n.m. Náramně se ochladilo. Bylo pod nulou. Filtr musel do kapsy k tělu. Do tepla. Byly tak silné poryvy větru, že jsem měla místy, převážně na hřebenech, co dělat, abych se udržela na nohou. Některé úseky jsem šla skloněná, ať mám co nejmenší odpor. Musím říct, že kombinace silného větru a kopce směrem vzhůru mi dala dnes pořádně zabrat. Pohled do aplikace mi řekl, že ve výšce kolem 2tis. budu ještě 15 km. Neuměla jsem si představit, jak v tomhle budu kempovat. Bohužel už bylo šest hodin a pomalu se smrákalo. Sbíhala jsem do nižších poloh jako blázen. Kolem mě byly staré stromy a staré popadané stromy. Bála jsem se tam někde zůstat. Fakt mi bušilo srdce. V sedm jsem narazila na místo, které bylo asi do 1 metru nad zem mimo hlavní tah větru. Ten je přibližně o půl metru výše. A kolem převážně keře, jen jeden strom. Jsem v 1800 metrech, tak jsem tu zkusila postavit stan. No a teď jsem tady. Nade mnou je úplná vřava. Začíná padat zmrzlý sníh. Ležím ve spracáku a nemůžu usnout, tak se snažím odpoutat dopisováním přispěvků na blog a neustále kontroluji vratkou střechu nad hlavou. Občas vítr vklouzne níže a úplně to roztřepe stan. No… Bude to dlouhá noc. A stan musí vydržet. 🙏 Nevím, co bych tady, vysoko v horách, dělala v noci s čelovečkou. 😱

Ach jo, mám pocit, že tenhle vzorec se mi nějak často opakuje. 🤪 Budu se muset zamyslet, co s tím. 💡

Za celý den ani Kebule.

A všechno je zase lež.

Těším se na ráno 🙏

6 Odpovědi na “12.den 25.3.2020 Vichřice”

  1. Čusek do daleka!
    Tuším, že za velikého vichru konečně oceníš hmotnost klávesnice 😂. Můžeš si být jistá, že ti neuletí🤣.
    Užívej si volnosti, nádherné přírody a všeho, nám obyčejným smrtelnikům nedostupného, plnými doušky. Myslím na tebe, kudy chodim😁.

  2. 🍔🍔🍔
    Super, muselo to být skvělé dát si tam daleko na PCT poctivý hamburger….🍺i když bez rebela.
    Fotky 🤗🤗🤗
    Dnes bez Kebuli?🤔🙄
    Držím pěsti! Ať vydrží. Ten stan….🌩⚡❄⛺ když jsem četla příspěvek po prvé, bylo u tebe ještě včera.
    Myslím na tebe imervere … 😘

  3. Zážitky na celý život 🙂 Teda, na to, že jsi říkala, že Ti psaní nejde, tak Ti jde moc dobře 🙂
    U nás řešíme trochu jiné situace. Stihnout se naučit husitské války, kdyby se dítě na něco ptalo, co kruci zase uvařit na oběd, jestli na procházku do ložnice nebo na chodbu, jestli má cenu se převlíknout z pyžama a důležité – vyžehlit si na roušce puky?
    Kdybys nepsala blog a nedávala fotky, pomalu přestávám věřit, že příroda existuje 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.