107.den 28.6.2020 Belden

17km
Belden

Do Beldenu je to z kopce. Easy.

Občas je na trailu trochu husto 🙈.

Květena

Vidím známé tváře. Sonica a pak je tady Pierr z Francie & Gon z Jižní Koreje.

Přisednou si ke mě. Příjemní hoši. Za chvíli se vracejí na trail. Jsou tady od včerejška. Rychle ještě nacpat břicha.

Rabbit a Jay Bird sejdou do údolí také. Jak jinak. Stavují se jen na jídlo a pro jídlo. Pokračují dále po trailu z údolí do vršku.
Já musím, chci, zůstat. Chybí mi doplnit na blog mnoho dní.
Nicméně přehodnocuji původní plán. Zero day vynechám. Zítra se vrátím na stezku. Jsem v pohodě, příspěvky stihnu a těším se zpátky.

Balík s botami je na poště, která je na 2,5km vzdáleném místě. Chvíli se rozhoduji, jestli pojedu stopem. Ale cesta není ke stopování vhodná. Má úzké krajnice a dost zatáček, taky uprostřed dvojitou plnou. Jako řidič bych v takovém úseku nechtěla zastavovat. Jdu po svých. 5 km bez batohu a po rovném. Do hodiny jsem zpátky i s novýma botkama. Jsou nachlup stejné jako předešlé.

Sierra ničila rychleji, než se noha stačila ještě více rozplácnout.
Taky pevně doufám, že k dalším pokusům už nedojde. 😱

Díky Rendo za support 👍.

Belden je super hikers friendly místo.

Zelený domeček jsem si zadarmo mohla postavit, kde jsem chtěla. Celý den jsem seděla v restauraci na sedačce a psala blog. Nechali mi v zákulisí batoh, když jsem šla na poštu. Na večeři mi připravili sladké jídlo, i když není v nabídce. Jejich laskavý, přátelský a trpělivý přístup nebyl podmíněn ani způsoben 100$ platbou za pokoj. Jak zmíněno dříve, spím ve stanu.

Odpoledne sejdou z hory také známí hikeři, které jsme s Rabbitem potkali včera. Sedím na sedačce a stále nahrávám příspěvky do WordPressu a připravuji je k aploudování. Lákají mě ke stolu. Omlouvám se. Potřebuji s tím pohnout. Ale mrzí mě to.
Jsou neuvěřitelní, nabízejí mi volnou postel. Spí v hotelu. Když se zdráhám, tak alespoň pohodlnou sprchu na pokoji. Už mám koupené žetony, tak s díky odmítám také. Ale ráda bych s nimi strávila čas, domluvíme se tedy na společné večeři. Je to moc příjemná chvíle. Večeři zaplatí. Moc si v takových situacích neumím poradit. Jsou přece stejní hikeři jako já. Ale zvládnu to.

Je mi s nimi dobře, mile. Sedli jsme si. Opět přehodnotím plány. Zítra půjdu jen dvacku. Takový je jejich úmysl. Je to celý první kopec z Beldenu. Alespoň jeden večer chci strávit na trailu s nimi. Jsem mnohem rychlejší, už bych později neměla šanci. Jejich společnost mi za to drobné zdržení stojí.

V osm se zavírá. Nabíjím do poslední chvíle. Pak horká sprcha, praní a večerní práce na blogu. Bohužel zde nemá AT&T pokrytí, pouze Verizon. Jsem tak závislá na WiFi z restaurace. Je příjemný teplý večer, sedím na lavičce před ní. Nahrávání a ukládání na internet trvá. A když najdu chybu v textu, nebo se mi nějaký slovní obrat či věta nelíbí, oprava je někdy proces na 10 minut. Raději už to nečtu zpětně.
Když narazíte na chybu,
tak narazíte na chybu 😂.
A sloh je,
jaký je. 🧐
(To mi připomíná Cimrmanův dokonalý rým.
Naše staré hodiny,
bijí čtyři hodiny 😂)

Večer mám při práci často nějakou společnost. Dva pánové přijedou pozdě, za tmy, už je zavřeno. Ptají se, kde mohou zaparkovat, stanovat. Asi vypadám jako místní 😎. Než otevřu pusinku 😂 a moje roztomilá angličtina mě prozradí.
Jeden z nich byl v Česku. Zná Prahu, Karlovy Vary, Olomouc. Je to příjemné. Lidi tady reagují na Českou republiku obecně mile. Vlastně na ČeskoSlovensko 😁. To je většinou – ou cool, ou nice, wow, ó I know… a pod.

Pak za mnou přijde chlapík a dá mi kousíček zlata, které našel v řece 😁. Jen tak. 😁

A pak jdu do stanu psát poslední příspěvek do notesu. Tento. Ale už se mi nechce jít zpátky na lavičku nahrávat, je půlnoc.

Tak jindy.

Městečko je vedle trati. Baví mě dlouhé americké vlaky. A umím s jejich vrzáním spát. Pp