GR11 24.8.Bylo to špatné rozhodnutí 🫣

Km 20
Převýšení 1050 nahoru, dolů 2500
Konec odbočka na Segudet

Tak jo lidi, dnes je konec 🔔. Nálada? No blbá, co vám budu povídat… ale ráno bylo ještě kouzelné. To ano. Jsem vysoko v horách a musím sestoupit do nižších pater udělat nějakou hygienu 🥶🤭. Jen si uvařím polívku. Samozřejmě ze sáčku 🤭. Mňam. Zahřeje, ale po noci ve vlhkém spacáku potřebuji sluníčko. A je za chvilinku.

Východ slunce v Andoře

Scházím

Dneska od rána hordy lidí. Jdou za místní krásou tady na hranicích.

Arinsal – první město v Andoře. Je to lyžařské středisko plné lidí s kufry a lidí korzujících sem a tam 🤪. Mnoho hotelů. Cítím se tam nepatřičně.

A tak jdu přes Coll de les Cases do města dalšího.
V lese uklizeno 🫣

Měla jsem o Andoře romantickou představu. O přírodě a starých osadách. Něco jako ty poslední dny ve Španělsku. A nebo to možná tak dobře nevnímám, protože odcházím ze stezky a na mé náladě se to podepisuje.

Anebo to tak bude jinde, ale GR11 je, minimálně v té první části, spíše městská turistika. Město, kopec, město…

Tady byly fragmenty stovky let starých budov vidět, nefotila jsem 🙈
v Arans jen
Budku – růžovou 🤭

A kousek uličky… hezké, myslím

la Cortinada ještě při sestupu do Arans

Tady poustnu předvčerejšek, alespoň 🫣. Trvá mi to hodinuapůl 🤪👈

Potřebuji na autobus. Jede i z dalšího města, ještě si poslední kopeček přejdu. No a na ten autobus budu, možná, potřebovat casch. A tak se ptám chlapíka v baru, kde sedím. Je boží, možná mi prý kartu v buse nevezmou, ale dá mi eura a já mu na terminál zaplatím kartou stejný obnos. Je skvělý. Určitě majitel, ale i tak. Jeho účetní bude mít radost 🙉.

Do Segudet je to docela hezká procházka, ale cítím, že jen nabírám km. Ten prožitek je prostě jiný. Byl to vlastně moc pěkný odpolední trip, nicméně hluk města na mě doléhá ze všech stran.

A tak jdu poslední kopec a snažím se být v pohodě, třeba tím, že se těším na světské radosti, jako je třeba sprcha. Moje vlasy dostanou šok 🤪👈.

A taky se soustředím na moje milované borovice. Fotím je a osahávám 🤭.
Musím si je tady dát 🙉

Tak tady je můj konec na GR11. Kousek od Segudet.
24 dní, v nohách 560 km a 30295 převýšení.

Ale pro mě byl ten poslední den, den včerejší. V noci vysoko a obloha plná hvězd.

Cestu mi dnes zpříjemnilo mnoho lidí, třeba ten chlapík v baru s desetieurovkou. Nebo turisté, co mě obdivovali, že jdu sama. Naparovala jsem se trošku 🙈. A mnoho usmívajících se lidí. A taky paní, když jsem se ptala na zastávku autobusu do Andorra la Vella, tak mě tam jednoduše odvezla. Že má cestu.
A taky manžel…
Veřejně děkuji Renému, že mě zase podržel. Přebukovat letenku v kombinaci špatného signálu a šílené aplikace společnosti Iberia jsem nezvládla. Musela jsem ho využít, a to v té nejblbější náladě lítosti a vzteku. Ustál, zajistil. Děkuji 🙏.
Připravila jsem ho o překvápko, kdy končím, ale to mu asi nevadilo 🫣.

No a proč to bylo špatné rozhodnutí? Nemyslím tím odejít teď z GR. Ale vlastně se na ni vůbec vydat, když nemám dostatek času a když mám silnou potřebu ujít ji celou sakumprásk najednou. Nu což, končím v plném naladění na hory i osobní energie.

Děkuji za přízeň i komentáře či zprávy. ❤️. Moc si toho vážím. Tak si to nepokažte a určitě mi nepište nějakou moudrou radu typu “v nejlepším je potřeba přestat” 🙏🙏🙏 🙄🙄🙄.

Pa 😘