GR11 23.8. Hranice

Km 28
Převýšení 2200
Konec Portella de Baiau

Vyrazím v osm, jako většinou. Kolem sedmi se rozednívá. A jsem rozhodnuta, kdy odejdu z GR11 🙈🙉🙊. Párkrát tu myšlenku během dne změním 🫣, ale vždy se vrátím k té původní, která mi vyzrála v noci v hlavě. 🤯

Jdu se zahřát do kopce ještě tichým lesem a těším se na sluníčko na druhé straně hory. 💛

Na horách za mnou už se rýsuje 🌄

V deset
Až tady někdy půjdete , na Coll de Tudela 2243 je spoustu krásného prostoru na kempování. Nebo jako odpočinkové místo nebo konec denního výletu. Cokoliv.

A mají tady frňákovníkovou borovici, jen nepapáte jablíčka, ale šišky 😜

V patnáct po patnácti suším. A sním poslední jídlo, které nemusím vařit 🙉.
Cestou k sušárně i od ní dál

Jen výletníci, žádní těžkooděnci. Batůžky a městské tenisky.

Zajdu si kilák na Refugi de Vallferrera. A stojí to za to, dám si jídlo. Později to velmi ocením 🫣.

Mám v plánu spát na hranici s Andorou. Portella de Baiau je ve výšce 2757.
Večerní turistika. To mě baví, nabíjí, to miluju. A navíc jdu překrásnou tichou večerní krajinou. Sama.

Refugi de Baiau Josep Maria Montfort
Je to “jen” útulna. Palandy.

Spolkla jsem mouchu, nějak to kolem mě začíná lítat 😝.

Osm
Až u jezer, asi kilák a půl pod průsmykem, jsou lidé. Asi 5. Někteří ve stanech, v refugi je mladík, říká, že poslední kopec je špatný. Že ho nechává na ráno.
Koukáme na něj, zhruba 500m vypadá hodně prudce na špatném podloží.

Jdu. Mám na poslední kilometr asi hodinu. Pak bude tma. To musím stihnout. Žádné vaření ani jezero. Musím hned.

A je to masakr, lidi. Podloží v druhé části je ze sypkých kamenů, taková stružka. Ujíždí to pod nohama a poslední dvě stovky jsou hodně prudké. Musím to držet na holích, pokud mi to ujede pod nohou nebo holí, nezastavím.
V té první ta pruďárna alespoň drží, druhou už nefotím 🙈

Ve spáncích mi buší adrenalin, teče po mě pot. Dohání mě tma.

Ale dám to samozřejmě, když to píšu, viďte. 900 metrů třičtvrtě hodiny. Jsem šťastná, že jsem tam. 👉 Tvl, byl to horský mejdan 🫣.

Devět
Hranice

Na vršíčku není místečko, ale spím souřadnici pod. Tak dnes za vršíčkem 🥰. A bez stanu. A bez večeře a ani zuby 😳, už je zima, potřebuji se převléct do suchého a do spacáku.

Tak jsem si to usmyslela, tak to mám. Spím ve 2750 m n.m. Na hranicích Španělska a Andorry. Jen ve spacáku. Neodradily mě ani mraky. A za chvíli byly fuč, zůstala jen obloha plná hvězd a já. Tři hodiny do nich zírám. Nemůžu spát. Tak si jich alespoň užiju, no ne?

Rosa samozřejmě spadla, až jsem ulehla. V mžiku mokrý spacák 😜. No a co. Pch.

Dobrou hvězdnou andorrskou a šťastnou horskou ❤️