GR11 19.8. Vyšlo to 🙈

Km 21
Převýšení 1400 nahoru, 1100 dolů
Konec kousek pod jezerem Estanh de Montcasau

V pět už to v Refugiu žije. Ale ja spím do půl sedmé. Sbaleno hned, že, není co. Snídaně taky rychle – Nutella 😂 a 7,15 vyrazím.

V Refugiu zůstával i polský hiker, potkáváme se. Zmínil, že ve čtyři odpoledne začne zase totéž co dnes. Moje předpověď říká v pět. Do té doby musím postavit stan. Prostě musím.

Ráno kopec, mokré boty, vítr, docela chladno. Ale mě se jde dobře. Rychlé převýšení pomalu, ale dobře. Hodily by se kalhoty, ale ty nemám 🙈🫣😂. Jenže bundu jsem si nechala, takže dobrý.

Ještě ráno jsou v lese kroupy.

Ty borovice jsou tak překrásné

Ještě to nevzdává 🤎💚

Cestička i takto vypadá

Je to vlastně hezká cesta, i když jdu nahoru s úvahami nad dnešním odpoledním počasím. Trochu u toho asi chmuřím obličej 😳🫣🤔. Ale chci spát venku. Potřebuji ten zážitek. O tom to taky myslím je, nejen vše zalité sluncem, ale taky trochu adrenalinu a nepohodlí.
Jak už jsem někdy v minulosti psala a především jak řekl doktor Vlach. Občas je potřeba, aby nás osud popadl za límec a vyhodil z kajuty na mráz, to abychom si uvědomili, že kamna nejen kouřila, ale také hřála ❤️.

I dnes ráj kamenožroutů

Nahoru k Refugiu krátký, ale prudký stoupák, občas byl na ruce. O půl jedné jsem tam. V plánu jídlo, ale nechci tam zůstat spát. Dam kafe, nějakou buchtu a jdu dál. Chci něco ujít, než zaparkuju. Pokud budu mít málo v nohách, budu otálet se zastavováním. Znám se 🙄. A to je pak dycky průser.

Přicházejí další dva z Refugio předešlé noci. Zůstávají. Kdyby byly alespoň tři odpoledne, jedna je prostě brzo. Ta moje netrpělivost mě jednou zabije 🙈🙉😱. A navíc na chvíli vykouklo sluníčko, co naplat, hrnu se na stezku🙈.

A jde se mi hezky. Uvědomuji si, že už dlouhé dny nic neposlouchám. Ani hudbu, ani knížku. I sluchátka už jsou hluboko v batohu. Vítr a šumění stromů, hučící voda, mě baví víc.

Kolem třetí už se to začíná smrákat. Bohužel jsem na otevřeném prostranství. Musím rozhodně dál. Snad to zase neprošvihnu 🙄🙄🙄. O půl čtvrté drobně prší a místo prostě není.

Ve čtyři ho mám, tak trochu v koutku. Samozřejmě, že chvíli postávám a otálím, jestli ještě kousek 🙄. Ale přikážu si zastavit. Prostě dnes konec 🔔.
A tak začnu stavět, jen malinko prší. nechám batoh pod pláštěnkou, za tři minuty kroupy, hodím na sebe, foťák a mobil horní plachtu stanu. Kroupy jen pár minut. Pak zas drobný deštík. Tak rychle dostavět. Na první, síťový stan, položený na zemi, hodím horní nepromokavý díl a pod ním to celé smontuju 🤭. Dostavím celkem zdatně, uvnitř skoro sucho.

Pěkně zabezpečit

Na chvilku přestane, vedle teče voda z jezera, opláchnu se. Furt jsem špinavá, ale od potu to někdy stačí. Jsem za to ráda.

Pak uz prší, sice jemně, ale jo. Vařím ve stanu. Musím ocenit konečně a pořádně větší stan. Přesto jsem při vaření obezřetná, to je jasné. 👨‍🚒🚒🧯
Dám si polívku, čínskou😂 a své oblíbené kombo. Prostě hostina odpoledne v domečku. Holkám nade mnou nedám 🤭

Drobně prší až do 17,44, kdy začne ta paráda. Blesky, ⚡️ hromy ⛈️ šíleně blízko. Chtěla jsem do toho jít, tak to mám 😂. Některé jsou ohlušující. A byl to zážitek. Dobrý zážitek. 🤭
Ten největší virvál a kroupy trvá chvilku, pak prostě leje. Déšť mám ve stanu ráda. Škoda, ze nepřišel později. Hezky se mi šlo dnes.

V sedm se bouře vrátí s mnohem vyšší intenzitou. Ležím ve spacáku v čepici a péřovce ani nedutám.

Pak v devět a ve tři
🫣🤭🤪👈🙈

Sorry, že jsem tak podrobná, tohle si chci pamatovat.

Dobrou deštivou 🌧️💙🩵
Stan ze spodku prosakuje 🫣🫣🫣. Bude to mokrá noc i ráno 🤪👈.