GR11 18.8. Prý špatné počasí dnes, říkají

Km 24
Převýšení 1100 nahoru, 1900 dolů 🙈
Konec Refugi de Conangles

Prý špatné počasí, říkají – to jsem nechala původní zamyšlený název, jako ať vystihnu základní myšlenku dne. Ale Do pr* by bylo fakt výstižnější. No… především intenzita je u zážitku důležitá, viďte.
Jen považte…

Tady průběh dnešního velmi zážitkového dne.
Kopec k a z průsmyku Collado de Vallibierna mi jde pomalu, ale jde. Místy je to totiž bydliště kamenožroutů 🤪. Baví mě to.

Jezera… U levého jsem spala.

Je zde plno pramínků přímo z hory. Někdy slyšíš, jak pod tebou ta voda bublá 💙.

No a pak dorazím v jedenáct 🤭🤪👈 po třech hodinách tři kiláky na Refugio Cap de Llauset.

-Máte už otevřeno?
-Ty jsi z Česka?
-Ano
-Ze severní Moravy?
🤪👈

Chlapík od nás tam pracuje. A mají wifi. Tři dny z krku na blogu 🤭 a k tomu nabito a pizza. Nedojím, tak si ji nechám zabalit. A venku kluci z Rakouska (mysleli jsme si zpočátku, že jsou Švýcaři), co jsme je potkávali ještě ve skupině s bratry. Nabídnu jim zrovna zabalenou pizzu a dám si s nimi kafe. Musí za tři dny skončit, už nemají čas. Jsou smutní a já je chápu víc, než si myslí.

Zatím furt dobrý, ale už jen chvíli. 🤪👈

Říkám jim o špatné předpovědi na večer, na kterou mě upozornili chlapíci včera pod průsmykem. Potvrzuje to ještě jeden hiker přímo tam na místě. Kluci musí dobíjet a já odcházím o půl druhé vstříc špatnému počasí s plánem sejít dolů, rozdělat a upevnit pořádně stan a odpoledne si tam hospodařit. V suchu 🫣. Jenže člověk míní, viďte…

Jdu dolů a užívám si cestu.

Jdu špatně, ale nevím to 🙈. Dojdu k přehradě, krásná…

Po cestě se už začne občas malinko sypat voda 💦 z nebe. Jen málo a občas, ale kvůli foťáku jsem vyměkla moc brzy a navlíkám pláštěnku. Zbytečně. Téměř okamžitě, co ji na sebe narvu, přestane pršet. A to jsem to párkrát odložila. Za pár set metrů už ji zase nepotřebuji. A tak se snažím nevyměknout nazpátek a jdu v mobilní sauně. 🤪🤪🤪🤪🤪🤪🤪🤪🤪

Bububu

Cesta skálou. Trochu mě zmate značka zákaz vstupu 🚷 chodců a značka trasy tamtéž 😱.

Ale vstoupím a je to jasné.

Tam nemůžu,

Ale za pár metrů po vstupu do díry ve skále vpravo ano.

Dojdu ke studánce, velmi prudce dolů a pak nahoru, furt jsem samozřejmě blbě.

Koukám na ukazatel a vidím GR 11, tak jdu, ne 🙈. Je to dolů, tak cajk. Jenže je to jen nějaká alternativa. O pár km dále a dole už z ukazatele GR 11 zmizla 😡. Tak sundávám batoh, vytahuju brýle a už vím, že blbě. V mapě je sice taky GR11, ale s otazníkem. Ten jsem prostě neviděla. 🤓Musím to obejít. O pár kiláků navíc a jinudy. Vracet se mi ten padák, co jsem teď šla dolů fakt nechce 🙄.

O půl páté, za chvilku po tomto zjištění, začne bouřit. Nemám se kam schovat a tak utíkám/jdu velmi rychle po cestě do města Aneto, ve kterém jsem vůbec neměla v plánu být. Musím říct, že trochu strach mám. Prší jen málo, ale bouří moc. Vítr je obrovský a tak vlaju.
Asi km od města mi zastaví auto. No a protože už bouře odchází, tak odmítnu 🙄.
Celá ta sranda trvala třičtvrtě hodiny. Za městem (ani se v něm nezastavuju 🙄) sundám pláštěnku a plánuju kudy. Zpátky na GR11 pěkně do kopce. Za blbost se platí, to víme.

Sotva sundám pláštěnku, zase leje. 😡🫣🙈. Už trochu nadávám, ale sobě, tak to můžu že 😬.

Úplně se mi vybaví Camino s mamkou 🫣. 14 dní v dešti 🤪 🟡🟡

Jdu a kleju ten krpál k GR11, mám hlad, tečou po mě čůrky potu a pláštěnu už prostě nesundám 🥵. A jíst taky nebudu 😡.

Aktuální plán je zakempovat u spojnice té mé zacházky a GR11.
Asi v polovině cesta ke spojnici potkávám boudu u jezera, nejdu tam. Ani nesejdu zkusit, jestli je odemčená. Z nějakého důvodu potřebuji být na GR11.
Asi 300 metrů před spojnicí začne lít. Jako fakt lít. 🙈 do pr*🙊

Tak si říkám, chjo tak ok, hele, půjdu, dokud nepřestane pršet. Předpověď hlásí do devíti. Tak jdu v tom dešti a čekám až přestane, ať nerozdělávám stan, když prší. To je pak všechno mokré stan, batoh, ty… spíš v mokrém a na mokrém.
A ono začne následně pršet tak moc, že po mě tečou proudy vody. Jako proudy. Je to úplně šílená průtrž.

Voda se valí po cestě, po mě, ale hromy jsou vysoko 🫣. Fakt 😂
V cestě stojí Refugio, vlezu do něj. Mají místo. Jsem úplně úplně úplně moc smutná, chtěla jsem až do konce spát venku, jen venku 😢. Ale zůstanu. Furt leje a chlapi uvnitř říkají, že bude do rána.

Tak si dám večeři

a sprchu. Naštěstí nemám mýdlo, tak mastná hlava zůstává, alespoň něco 🤭, viďte.
No a když jsem ve sprše, zhruba po deseti minutách od vstupu do budovy, tak tak moc udeří, že se otřese celý dům.
A venku začne spoušť.

Na poslední chvíli mi přišlo refugi do cesty ❤️👈.

V tomhle je lepší být tady, to jo. A mám pokojíček sama pro sebe 🤭.