GR221 Den 3 Stan a plyn

7.4.2025
22km, převýšení 1340
nocujeme někde nad pas de sa Creu
počasí na kraťasy a tričko, ve stínu mikinka, jako předchozí dva dny ☀️

Martin vybíhá před sedmou a já vycházím o půl osmé (věnujte, prosím, pozornost oběma předchozím slovesům 😁) vstříc půldennímu soukromému dobrodružství, na které navazuje odpolední zážitek společné turistiky.

Mallorka se teprve probouzí, je ticho a příjemně

Cesta do městečka Esporles byla ráno kouzelná. Na celém úseku až k němu jdou najít parádní místa na spaní. Jen je potřeba nevyměknout hned u prvního jakž takž obstojného a trpělivě jít dál 🙈.

A městečko je kouzelné taky. Ostatně jako dosud všechna. Moc jsem v něm nefotila, tak si tam zajeďte.

Martin má rád drama a jak říká, vytváří mi content na blog, ať je o čem psát…
Takže: po desáté posílá msg, že stan má a čeká na autobus. Mám fakt radost 😁. Trochu rozedřené nohy, jak se prodíral při hledání houštím, ale příběh máme, tak co, trocha krve, no ne? 🩸😁 Na zastávce autobusu potkal nějakou českou partu, která už končila, tak dostal i plyn a oříšky 😁. Prostě čirá radost v horách.

Já zatím sedím v úžasné kavárně v Esporles a píšu první dva články. Do jedenácti. Ale jsem ráda, že mám něco odškrtnuto. Postnu a už to neotevírám 🙈. Vím, že bych nebyla spokojená a pak je to nekonečná práce, furt…🙄. Tak žádné stížnosti 🤐.
Při odchodu nasávám atmosféru toho místa.

Jak jsem psala, fotím málo, chci si to město užít. Úplně mě okouzlilo. Ta horská městečka jsou prostě jiná. Taková čistá a víc si to zaslouží, víc se musí snažit. A navíc, nebo právě proto, jsou přece zasazena v horách.
Ještě jednu fotečku ale mám 🐈‍⬛🌺

Cestu dál si strašně moc užívám. I do kopce. Není šílený a když nikoho nelimituju, jde se mi lehčeji.

Myslím, že toho malého pejsánka bolí nožičky 🫣, bobátko.

Martina čekám na úžasném výhledu a v domnění, že jsem na nejvyšším bodě dnešního dne.

Mapy.cz prostě zarytě vyhledávají jinou trasu, téměř vždy mimo GR221. A někdy si nevšimnu 🤓. Ukazovaly mi, že už jenom dolů 🙈. Velký omyl. Jak daleko jsem byla od pravdy 🙄. Marťas mě dojde za chviličku a uvede mou domněnku na pravou míru. Nahoru nad další městečko Valldemossa kopec jako blázen (sofistikovaněji řečeno – velké převýšení na krátkém úseku) a to samé dolů 🤪👈. No nic, dáme si víno 🍷.

Tak tady ho máme 😁. Před sebou vystaveny oba hrdiny dne… + Marťas další, tak to máme tři v jednom🥉.

Město je velké, kamenné, staré i nové a krásné. Spoustu lidí, autobusů i cetek. 🙏🥰

Rozhodneme se, že si ujdeme pár výškových metrů navíc, ať ukrojíme ze zítřka. A ukrojili jsme přes 500 za večer 😁😁😁. Pomohlo večerní hledání místa na spaní. To jsme šlapali do vrchu jako nic.

Tohle nesnáším, takoví lidé by neměli chodit na hory. 😡 Do trail boxu narvat odpadky. Úplně jsem se nasrala a jo, nasrala. Jiné slovo tady nejde napsat.

Cestou

já mám taky fotku, heč

a na tohle jsme koukali

Někdy je trasa vedena dost nesmyslně. A my dva jsme zrovna takoví, co potřebují projít přesně tu v mapě vyznačenou. Ovšem tady už jsem měla na mále, fakt nesmysl a fakt mě štve, že jsem to jako koza obešla. Obchůzka kolem ničeho. Po pěti minutách jsem se vrátila na stejné místo a pokračovali jsme hledat lepší ubytko.

Ovšééém… Nevyměkli jsme. Ukousli jsme spoustu z výšky dalšího dne a máme parádní místa.

Spíme tady 👈 🫣🫢

Krásný večer to byl.
Pa