Tak letos Irsko

Den 0
16.8.2021

Max před třemi týdny jsem volala z práce Renému, že mi nevyšel přesun větší části dovolené do dalšího roku. Chtěla jsem si ušetřit na trek kolem ČR v 2022. V cestě mi stojí Zákoník práce, musím tedy v srpnu ještě něco vybrat. Prý OK, něco vymyslím. Do hodiny poslal odkaz na Dingle Way v Irsku. Trek okolo stejnojmenného poloostrova na západě země. Cca do 200 km. Prý tentokrát bez stanu, spát budeme v hotelech a hostelech pěkně v posteli. Proč ne, domluveno.

Balení je tedy easy. Do batohu pár hader, kartáček a kšiltovka.

Poklidné ráno neznamená poklidný den. Letíme z Katowic s přestupem v Londýně.

Na ulici Kolejowa jsou rodinné domy obklopeny parkovišti. Asi přirozený kšeft, když bydlíte 300 metrů od letiště. Máme předplacené místo. Všechna vrata v ulici jsou otevřená, jen ta naše na kladku. Nestačí tedy jen někde vzdáleně stlačit spínač, musí se přijít a fyzicky vrata otevřít. Naštěstí černé myšlenky rozfoukala paní s rychlým příjezdem.
Na letišti stojíme v dlouhatanské frontě a hudrujeme, proč musíme k odbavení, v dnešní době, když nemáme zavazadla. A tak si notujeme a stojíme. A nečinně stojíme dlouho. A přistoupí k nám paní od letecké společnosti a ptá se, zda-li máme vyplněný on-line formulář. Přestáváme hudrovat a začínáme se potit. Rychle a nervózně ťukáme do mobilu, jsme téměř u přepážky. René nadává 😜.
Krok před přepážkou k odbavení máme hotovo. Uf. Takže co, takže dobrý.
Kontrolou projdeme bez problémů, světe div se, málokdy mě nestrčí někde bokem a nehledají drogy nebo tak něco.
U kontroly je maminka sama s třemi dětmi. Holčička tak pět a dvojčata kluci asi rok. Když pronáší děti, brána zčervená. Musí je tam nechat a sama se vrátit k fyzické kontrole, pak znovu za bránu pro kočár, znovu červená. Když od kluků odejde, lehnou si na zem a řvou jako blázni, starší sestra jednoho drží a ten se pro jistotu vzteká ještě víc. No upřímně, je mi jí líto. Musí být zpocená až na prdeli. Děvče i matka mluvily dvojjazyčně. Budou tak patrně, mezi Londýnem a ČR, cestovat často.

Jdeme si dát rychlé kafe a něco na zub. René sáhne pro oranžové pití. Tekutina vypadá jako Fanta. Vyzkouší a vyklidní se 🤪. Zjišťujeme, že polský nápoj obsahuje vodku, no bezva 😂.

Máme sice přednostní vstup do letadla, ale fronty jsou téměř identické. Co už. 😎
Nastoupení v letadle čekáme dlouho. Je poloprázdné. Pár lidí se někde zaseklo. Konečně, tak za půl hodiny po čase odletu, nastupují další cestující. René má sedadlo na trojce přes uličku. Na deset sekund si opřu hlavu o protější sedadlo, když ji zvednu, René je fuč. Tak přece jenom zdrhl 😂.
Mezi opozdilými nástupivšími zahlédnu jeho hlavu. Prodírá se dopředu.
Píše, ze ho pán, nyní sedící na jeho místě, poprosil o výměnu, ať muže sedět s rodinou. Tak nezdrhl, možná bude litovat. 😜

René vypráví o cestě. Dvě uřvané děti za ním, další vedle nebo před. Kopání do zad celou cestu. Obvykle je k plačícím miminům shovívavý, tentokrát to nevyšlo.

Do Kerry už letíme společně. U kontroly musel s botami dolů a do zvláštní brány. 😜