Camino s mámou, den šestý

20.10.2023
Start – Vila Praia de Âncora asi 8,45
Cíl – Oia 18,00 portugalského, 19,00 španělského času
ubytování – Aloxamento A Mariña
oficiální Camino dnes 23 km
Počasí: trošku deště, jinak pod mrakem a koukalo na nás i sluníčko

Vycházíme před devátou. A vycházíme do krásného dne. Do desíti minut se spustil déšť, právě tak dlouhý, abychom zmokly. Jsme u oceánu a vlny jsou ohromné.

Oceán uvidíme téměř celý den. Jsme opravdu fascinované tím přírodním živlem a moc si to užíváme. Musím si ho tady dát, zase.

Dnes se rozloučíme s Portugalskem, tak si dáváme kafíčko v posledním stíracím obchodě. Opět je zde plno, mnoho kafíčkářů stírá 😁.

Je moc příjemné tady chodit, uličky jsou krásné, a když jdete přes cestu, Portugalci zastaví, i když se nacházíte zrovna mimo přechod. Třeba, když berete kruháč přímou čarou (páč je prázdný a nechce se vám obcházet 🙈). Jenže pak se znenadání vynoří auťák a řidič prostě s úsměvem zastaví a pokyne, ať jdeš. A taky nám zamával strojvůdce vlaku s dřevem a ještě navrch zatroubil (nebo co to vlaky dělají). Raduju se z takových ptákovin, no a co, že.

Tahle se mi povedla,

při pořizování těchto snímků mi uletěl obal na foťák, ale jako správná reportérka první cvaknu a pak běžím. Chytila jsem ho bez zvláštních eskapád, tak není o čem psát 🙈🙈🙈. Příště určitě zase něco vyvedu.

Camino, které jdeme my, takzvané CPC, se občas rozdvojuje. Na hranicích se Španělskem jsme se mohly rozhodnout, jestli budeme pokračovat vnitrozemím a připojíme se k původní portugalské cestě CP, nebo ještě zůstaneme u oceánu. Samozřejmě vyhrála boží voda. Jdeme tedy ve městě Caminha k trajektu, tím bychom měly překročit hranice.

Ovšem, trajekt dnes nejede, není na to wedr. Prý vítr. Ptám se tedy na další možnosti a jsem poslána do restaurace vedle, tam prý mi řeknou. Pan v restauraci, velmi ochotný a s úsměvem mi oznámil, že je číšník a lidi nepřeváží. Ujistím ho, že jsem si to určitě myslela a prý by mi měl poskytnout jen informaci. Zmíní, že někde tady na parkovišti visí plakát a na něm by mělo být telefonní číslo nebo email na objednání soukromého boat taxi. Poděkuji, jdu hledat, najdu, rezervuji. Rezervační systém mi nabídne jako první možný čas výjezdu 14,30. Nu což, jdeme do bistra a počkáme. Snad se počasí nezhorší, sluníčko sice svítí, nicméně vlny celkem jsou, ale v tom já se nevyznám.

Sedíme jako pecky skoro tři hodiny a věříme, že přeplujeme již dnes. Tak se rovnou příznačně rozloučíme s Portugalskem

a jdeme čekat loď. Je tam kočička na provázku 😱.

Sedí tam už pár. Jsou báječní a z Dublinu. Oba studovali Trinity College, na které prvním rokem studuje naše Eli. Báječně si popovídáme 😁😁😁 (kdo mě zná, ví jak báječně jsme si s mou angličtinou museli popovídat).

Prý a s kým jdeš?
To je moje máma.
A jaký je trip s mámou?
Říkám super… zatím. Uvidíme na konci 😂.
Ona – Já bych s mojí mámou nešla 🙉. On – já max 21 minut a to bychom nestihli 😂. Tak ať to zvládnete obě 🙈😁🙈.
To jsem se panečku nasmáli. Samozřejmě je tady jistá možnost, ze jsem správně neporozuměla a říkali něco jako – jééé, to je tak krásný nápad, tak já vezmu příště maminku sebou 😁. No nic 🙈. BTW mamka se smála taky, to jen tak, pro pořádek.

Přijela bárka 🙈 s motorem 🙏.

Společně s vtipným párem jedeme vstříc novým španělským zážitkům.

Za 15 minut jsme tam, a to ve tři času portugalského a ve čtyři času španělského. Dostáváme se do stejného časového pásma, které je u nás doma.

Španělsko nás přivítá deštěm, to aby jako bylo mezi námi jasno a mírně mírně mírně kopcovitým terénem. Také přírodou a nakonec i tím sluníčkem, které vydrží až do ubytování.

Další zkouška pozornosti nás čeká hned v první španělském městě A Guarda. Camino je kolem moře zavřeno, kvůli povětrnostním vlivům. Tak jdeme kousek jinudy, po hlavní cestě, ale nevadí to. Cesta není příliš frekventovaná a je na ní prostor pro cyklisty. Hlavně, že je kudy jít a není to významně delší. Oceán taky vidíme, byť nejsme úplně u něj, je to zážitek.

Stojíme na vyhlídce. Každou minutu nás fascinuje ta voda pod námi.

A když tam tak stojíme, tak si vzpomenu, jak jsem důležitě balila spacáky, karimatky a jiné bebechy, že jako budeme na Caminu spát u moře na pláži 😁. A taky plavky, na koupačku 😁🙉👀. Jako fakt magor. Prostě znalec Atlantiku a klimatu u něj, především destinace Portugalsko a Španělsko. Kdyby jste chtěli poradit. Ale zase mám určitě největší batoh, jaký kdy byl na Caminu 😁.

Tak takhle nám to jde po více než dvaceti kilometrech.

Dnes jsme chtěly spát zase v Albergue ve městě Oia s krásným hodnocením. Jen tak, pro poutní náladu a taky proto, že taháme spacáky 😁. Naštěstí večer zkoušíme rezervační systém a ukáže se, že mají zavřeno. Mimo hlavní sezónu ubytovnu pro poutníky neprovozují. Tak spíme jinde a dráž, ale je to fajn místo. Zvenku domeček nevypadá moc udržovaně, ale uvnitř je to příjemné. Pokojíčky voňavé a nové a velká kuchyň s výhledem na oceán k dispozici. Navíc jsme tady samy, tak nám paní majitelka nabídne, ať si každá vezmeme svůj pokoj. Dnes jiní poutníci nepříjdou.

Pokud jde Camino kdokoliv mimo sezónu, je na místě si ověřovat aktuálnost informací v aplikacích Camina nebo Google mapách.